                             |
|
|
Počet přístupů na stránky: |
|
|
|
Kalendář akcí: |
|
|
|
Náš mediální partner: |
|
|
|
Optimalizováno pro prohlížeč: |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Počasí na parkové dráze Olympia:  Více počasí |
| |||
|
Reportáž sestavil: © Lukáš Tuček |
|
Oblast podkrušnohorské pánve je známá především pro velkou koncentraci průmyslu, a to zejména toho těžebního, samotné Krušné hory pak jako přírodní celek tímto průmyslem negativně ovlivněným. V současné době je však těžba v útlumu a díky snižování emisí v uhelných elektrárnách je zde příroda zdárně rekultivovaná a stává se tak vyhledávaným cílem turistů. My jsme se ovšem zaměřili spíše na technické zajímavosti podkrušnohorské oblasti, kterých zde není zrovna málo. Za všechny stojí za zmínku například Muzeum sdělovací a zabezpečovací techniky umístěné v žst. Děčín hl. n. ve stavědle č. 15, nejvyšší rozhledna v České republice umístěná na střeše kotelny uhelné elektrárny Ledvice nebo z německé strany úzkorozchodná železnice z Cranzahlu do Kurort Oberwiesenthalu. Tato reportáž se však zaměří na námi navštívené Podkrušnohorské technické muzeum, krátce i na Verkehrsmuseum v Drážďanech a lanovou dráhu Krupka – Komáří vížka. |
Podkrušnohorská hnědouhelná pánev. |
|
Podkrušnohorské technické muzeum |
|
Podkrušnohorské technické muzeum je umístěno v areálu bývalého hlubinného dolu Julius III nacházejícím se mezi Mostem a Litvínovem v blízkosti chemického závodu Unipetrol (dříve Chemopetrol Litvínov). Zaměřuje se na historii dobývání a zpracování uhlí v centrální části severočeské hnědouhelné pánve a uchovává technické památky z oboru hlubinného i povrchového způsobu dobývání uhlí. Největší pozornost je zde věnována hlubinnému způsobu těžby, a to zejména z toho důvodu, že samotné muzeum funguje v areálu bývalého hlubinného dolu, který zde byl situován, jelikož ložisko hnědého uhlí bylo na tomto místě umístěno hlouběji pod povrchem než v oblastech, kde probíhá, nebo probíhala, těžba povrchovým způsobem. |
Důlní vlak v areálu dolu Julius III. |
|
Důl Julius III byl otevřen na počátku 80. let 19. století a těžba v něm probíhala nepřetržitě 120 let. Pod povrch vedly dvě jámy – jedna hlavní těžní a druhá vodní. Na konci roku 1886 bylo na obou budovaných jámách dosaženo uhelné sloje v konečné hloubce 186,5 m. Součástí provozu byl také parní stroj, kotelna se šesti kotli, tesárna, sklad, vodní nádrž, budova strojovny, šachetní budova, nástupní místnost, dva obytné domky se čtyřmi byty, vlečka, posuvna vagonů a další objekty nutné pro provoz dolu. V první polovině 90. let 20. století byl důl vyuhlen a přestal sloužit svému účelu. Jelikož zachovaná část dolu tvoří ucelený soubor industriální architektury bylo sedm technických památek v areálu tohoto dolu prohlášeno kulturními památkami. Jedná se o jámovou budovu s těžní věží, strojovnu těžní jámy, původní kotelnu, jámovou budovu s těžní věží vodní jámy a strojovnou, torzo komína, dva přízemní domky obytné dělnické kolonie a parní těžní stroj. |
|
Prohlídka muzea je komentovaná a zprvu je koncipována tak, že návštěvníci muzea procházejí jednotlivými pracovišti ve stejném sledu jako kdysi horníci nastupující na směnu. Začíná se v řetízkové šatně, poté následuje pracoviště, kde horníci "fasovali" svítilny s dostatečně nabitým akumulátorem, aby vydržely svítit po celou dobu směny, a sebezáchranné přístroje, které horníkům umožňovaly v případě výskytu nebezpečných plynů v dole přesun ze zamořeného prostoru do bezpečí. Jelikož jsou jámy zasypané a dále horníci směřovali právě do podzemí, je tento postup objasněn ve venkovním prostoru, odkud je vidět na těžní věž. Dále pokračuje prohlídka přes strojovnu hlavní těžní věže a posléze i strojovnu těžní věže vodní jámy. V té první z nich je umístěn zachovalý parní stroj z roku 1891 s výkonem 158 kW, který zde sloužil až do ukončení těžby. Pouze se v průběhu změnil zdroj páry, kterou dříve dodávala kotelna umístěná vedle strojovny, později byla pára přiváděna z tehdejších chemických závodů Chemopetrol Litvínov nacházejících se nedaleko důlního areálu. Ve druhé strojovně je umístěn novější těžní stroj poháněný elektromotorem. |
Řetízková šatna. |
Stojanová nabíječka |
Sebezáchranné přístroje. |
Výklopník. |
Parní stroj. |
|
Prohlídka dále pokračuje umělou štolou vytvořenou na povrchu tak, aby bylo možné seznámit návštěvníky se způsoby dobývání uhlí a jeho dopravování. Jsou zde umístěny různé typy dopravníků, důlních strojů, visutá dráha pro dopravu uhlí vč. lokomotivy a vozů atd. Mnoho exponátu je ve funkčním stavu, který je návštěvníkům předveden, čímž se toto muzeum odlišuje od ostatních, kde je technika prezentována pouze staticky, byť třeba ve skutečné štole. Zbývající část prohlídky probíhá v přilehlých budovách, kde se nachází expozice důlního záchranářství, interaktivní expozice pro děti, několik modelů – povrchového dolu, hlubinného dolu, chemického závodu atd. Volně přístupné jsou pak vystavené lokomotivy a silniční stroje umístěné v exteriéru. |
Simulovaná štola. |
Ukázka "výbuchu". |
Visutá důlní dráha. |
Těžní stroj. |
Výtahové klece. |
Model závodu Chemopetrol Litvínov. |
Kartografické pracoviště. |
Lokomotiva 127.700-3. |
Stanoviště strojvedoucího |
|
Na venkovním prostranství se nachází také poslední, doposud nezmíněná, část muzea, kterou je důlní dráha. Půdorys tratě tvoří písmeno "U" s jednou odbočkou k nástupišti a dle instalovaných výhybek je pravděpodobné, že v budoucnu bude tato trať tvořit okruh. V provozu je zde důlní lokomotiva z uzavřeného hlubinného dolu Centrum se dvěma vozy odkoupenými z Ostravska. Vlak při jízdě projede celou trasu a vzhledem k dosavadnímu koncipování tratě musí také sunout. |
Důlní vlak a chladicí věže |
Průjezd pod portálovým jeřábem. |
Startér. |
Výhybky s křížením. |
|
Návštěvu muzea jsme si užili nejen díky množství exponátů, a to mnohdy funkčních, ale i díky perfektnímu výkladu průvodce. Byť prohlídka trvá přes 2 hodiny, rozhodně nelze říci, že by byla příliš zdlouhavá. Ba naopak by se v některých expozicích dalo strávit i více času. To, že je muzeum umístěno v areálu bývalého hlubinného dolu, vytváří pro expozice správnou atmosféru a zároveň mohou být představeny i součásti tohoto dolu přímo tam, kde sloužily. Navíc je zde vystavena i technika, která sloužila i v jiných dolech (např. Centrum, Kohinoor). |
|
Verkehrsmuseum Dresden |
|
V samotném centru Drážďan se na náměstí Jüdenhof nachází Verkehrsmuseum Dresden, tj. muzeum dopravy, které je umístěno v objektu bývalé kočárovny a nabízí pět stálých expozic. Ty jsou zaměřené na jednotlivé druhy dopravy – silniční, železniční, leteckou a lodní. Poslední stálá expozice je věnována modelové železnici. |
|
Toto muzeum jsme navštívili následující den po Podkrušnohorském technickém muzeu, takže také stojí alespoň za krátkou zmínku i v rámci této reportáže. Jednotlivé expozice jsme procházeli ve stejném pořadí, jak jsou uvedeny výše. Začali jsme tedy silniční dopravou. Expozice se však nezaměřuje pouze na automobily, ale i na jízdní kola. A vzhledem k tomu, že je v muzeu řada interaktivních prvků, tak zde bylo např. možné si vyzkoušet, jaké to bylo vylézat na vysoké kolo. Dále zde byly především automobily. Za všechny uvedeme např. "Youngtimer" Citroën CX v úpravě pro převoz politických činitelů NDR. V železniční expozici nás zaujaly především skutečné lokomotivy a vozy. U některých bylo možné prohlédnout si i stanoviště strojvedoucího. Nahlédli jsme i do salonního vozu z roku 1885. Expozice letecké a lodní dopravy byly sice ochuzeny o skutečné dopravní prostředky, neboť by se do budovy bývalé kočárovny nevešly, ale o to více zde bylo modelů. Nechyběl ani letecký simulátor nebo možnost vyzkoušet si vázání lodních uzlů. |
Expozice silniční dopravy. |
Modely parníků. |
Expozice letecké dopravy. |
Lokomotiva Muldenthal. |
|
Expozice modelové železnice vévodilo kolejiště ve velikosti 0, které bylo ovšem v provozu pouze jednou denně, jinak bylo předváděnou pouze staticky za skleněnou výplní. Byť jsme přišli již po prohlídce, tak jsme měli štěstí, že doposud nebyly zavřeny skleněné dveře a mohli jsme si kolejiště prohlédnout zblízka, dokonce i vyzkoušet řízení provozu úzkorozchodné tratě. |
 |
 |
|
Modelové kolejiště v měřítku 0. |
|
Lanová dráha Krupka – Komáří vížka |
|
Poslední část této reportáže věnujeme nejstarší provozní lanové dráze v České republice vedoucí z Bohosudova na Komáří vížku. Jedná se o lanovou dráhu osobní, visutou, jednolanovou, oběžnou s odpojitelnými dvoumístnými sedačkami, vyrobenou roku 1952 závodem Transporta Chrudim podle licence Von Roll Werk Bern. Do 90. let byla provozována ČSD. Převýšení stanic je 482 m a šikmá délka dráhy 2348 m. Po trati je umístěno 29 podpěr. Při dopravní rychlosti 2,5 m/s trvá jízda 15,5 minuty. Vzdálenost mezi sedačkami, kterých je na lanové dráze 50 ks, činí 80 m, takže časový interval mezi nimi je 30 sekund. |
Spodní stanice lanové dráhy. |
Spodní stanice lanové dráhy. |
Depo sedaček na horní stanici. |
|
Bohužel při naší návštěvě byla hustá mlha s přeháňkami. Při pěkném počasí však Komáří vížka láka turisty nejen pro svoje výhledy, ale i jako východisko turistických a cyklistických tras. Nevýhodou při zvolení cesty na vrchol s využitím lanové dráhy je poměrně vysoká cena za přepravu. Zpáteční jízdenka stojí dospělou osobu 200 CZK. |
Dvousedačka. |
Foto z jízdy. |
 |
 |
 |
|
Z jízdy na lanové dráze. |
 |