S.M.P.D. - Společnost Moravských Parkových Drah

Počet přístupů na stránky:

Kalendář akcí:

Náš mediální partner:

Optimalizováno pro prohlížeč:

Počasí na parkové dráze Olympia:

Více počasí

Reportáž sestavil: © Tomáš Randýsek

Na konci července 2019 jsme měli možnost navštívit Čiernohronskou železnici. Iniciátory této návštěvy byli naši kamarádi Láďa a Zdeněk, kteří se nabídli, že nám to tam domluví. Měli samozřejmě na mysli zapůjčení parní lokomotivy, se kterou bychom si vyrazili úplně sami. Zdeněk na to má totiž papíry a Láďa je jeho dvorní topič. Najít vhodný termín, který by vyhovoval všem, nebylo úplně jednoduché, jelikož se přihlásilo celkem 13 členů. Ale nakonec jsme ve středu 24. července vyrazili směr Čierny Balog - do srdce této lesní železnice (někteří z nás to ještě spojili se služební cestou). Původní trasu přes Uherské Hradiště, Trenčín, Bánovce nad Bebravou a Žiar nad Hronom, abychom se vyhnuli slovenským dálnicím, jsem na poslední chvíli zavrhnul. Zaplatit 10 EUR za desetidenní dálniční známku a ušetřit jednu hodinu - celkem jasná volba. Nejhorší část dálnice v úseku Modřice - Lanžhot jsme měli na štěstí po chvíli za sebou a pak už to šlo hladce a hlavně tiše, včetně průjezdu Bratislavou. Kvalita dálnice mezi Bratislavou a Banskou Bystricí mě skutečně překvapila. Hladký asfaltový povrch, plynulé oblouky v údolích mezi Nitrou a Banskou Bystricí. Naši politici by se mohli učit, jak se staví dálnice. Za čtyři hodiny a patnáct minut (čisté jízdy) jsme byli na místě.

(foto © Tomáš Randýsek)

Ubytování jsme měli zajištěno ve Ski areálu Čierny Balog v místní části Medveďovo. Teď v létě naprosto klidné prostředí s krásným výhledem na okolí. Také cena za apartmány se snídaní byla příznivá. Po ubytování jsme se přesunuli do areálu nádraží v Balogu, kde jsme se postupně seznámili s přítomným personálem, opekli jsme nějaké špekáčky, vypili pár piv, ale hlavně jsme společně poseděli a poklábosili o všem železničním. A pak hezky na kutě, abychom byli ráno odpočatí. Probudili jsme se do krásného, slunečného rána a předpověď byla příznivá na celý den.

Ranní pohoda v penzionu Ski areál Čierny Balog.
(foto © Jiří Polák)

"My už jsme připraveni!"
(foto © Jiří Polák)

Roman dohání nedostatek spánku.
(foto © Jiří Polák)

Čiernohronská železnice byla vybudována, stejně jako jí podobné lesní železnice, kvůli zvýšení přepravní kapacity dřeva, vytěženého v okolních lesích. Těžba dřeva byla v tomto regionu od konce 19. století až do poloviny 20. století hlavním zdrojem obživy zdejších obyvatel. Prvotní způsob přepravy, tedy splavování po řece Čierny Hron, přestával být svojí kapacitou dostatečný, a to zejména v období kalamit. Stavba hlavního úseku z Hronce do Čierného Balogu (tehdy Čierného Blhu) v délce 10,4 km započala v roce 1908, přeprava pak v roce 1909. Další větve do jednotlivých údolí povodí Čierného Hronu se stavěly postupně a celková délka činila 131,98 km. Nejmenší poloměr oblouku byl 60m, nejvyšší sklon tratě byl 70‰. Provoz na této lesní železnici byl definitivně zastaven 31. 12. 1982 a do roku 1985 měla být celá železnice kompletně zlikvidována. Díky aktivitám posledních zaměstnanců a hlavně díky obětavé práci dobrovolníků se 1. května 1992 podařilo provoz na Čiernohronské železnici obnovit a o rok později byla trať zprovozněna v úseku Čierny Balog - Hronec. V současné době jsou v provozu tři trasy vedoucí ze stanice Čierny Balog do stanic Dobroč, Šánske a Vydrovo-Korytárske. V hlavní stanici Čierny Balog se mimo jiné nachází dopravní kancelář, malé muzeum s modelovým kolejištěm, prodejna suvenýrů, bufet s venkovním posezením a restaurace Lampáreň, která zajišťuje teplou kuchyni i pro personál železnice. Ale nachází se zde také kompletní technické zázemí pro provoz železnice.

Vstupujeme do areálu nádraží v Čiernom Balogu.
(foto © Tomáš Randýsek, Jiří Polák)

Část vozového parku.
(foto © Jiří Polák)

704 902-6.
(foto © Lukáš Tuček)

Lampa, vodní jeřáb a nákladní vůz.
(foto © Jiří Polák)

704 902-6.
(foto © Tomáš Randýsek)

TU 48.001.
(foto © Jiří Polák)

TU 48.001.
(foto © Tomáš Randýsek)

TU 45.001.
(foto © Tomáš Randýsek, Lukáš Tuček)

BNE50 Lienka.
(foto © Lukáš Tuček)

T25.002 a M21.004.
(foto © Lukáš Tuček)

Osobní vozy ÖBB.
(foto © Lukáš Tuček)

Vyhrazeno pro děti.
(foto © Lukáš Tuček)

Tak tuto parní lokomotivu jsme dostali přidělenu pro dnešní den přímo od Aleše Bílka, ředitele Čiernohronské železnice. Jedná se o nejstarší zachovanou parní lokomotivu Slovenských lesních železnic U 34 "Joy" - toto jméno dostala podle úhlového rozvodu parního stroje. Strojvedoucím bude Zdeněk Balský a topičem Láďa Hlava, jak bylo poznamenáno výše. Hoši museli být již v šest ráno ve výtopně, aby byla lokomotiva na 10. hodinu připravená. To my jsme si mohli pospat o něco déle. Pro zachování plynulosti byla lokomotiva dopoledne zařazena do pravidelného vlaku a to buď jako postrk nebo jako přípřež.

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Lukáš Tuček)

(foto © Tomáš Randýsek)

Druhou parní lokomotivou toho dne byl Smoschewer RIIIc. Jeho historie je spojená také s Brnem, kdy se od roku 1926 podílel na reulaci koryta řeky Svratky, v letech 1942-1943 pracoval pro firmu Ing. B. Letovského v Modřicích. To byl jeho poslední známý výskyt. Následně se našel až v roce 1984 ve stodole dědiců původního majitele modřické firmy Korek. A postupně se dostal až na Čiernohronskou železnici, kde začal zajišťovat provoz od roku 1993.

(foto © Jiří Polák)

(foto © Tomáš Randýsek)

"Joy" najíždí na vlak.
(foto © Tomáš Randýsek)

Následně se připojuje i Smoschewer.
(foto © Tomáš Randýsek)

Ještě krátká debata a nastupujeme do vlaku. No a Zdeněk s Láďou přímo na lokomotivu.
(foto © Jiří Polák)

Naše výprava na jednom z vagonů. Od Aleše jsme dostali zdarma hromadnou jízdenku. Děkujeme.
(foto © Tomáš Randýsek, Jiří Polák)

Naše první cesta vede směrem na Dobroč.
Ve vesnici Jánošovka protíná trať místní fotbalové hřiště a tribunu pro fanoušky.
Dnes dopoledne se bohužel žádný zápas nehrál.
(foto © Tomáš Randýsek)

Cestou ke konečné stanici Dobroč.
(foto © Tomáš Randýsek)

V Dobroči jsme se zdrželi asi patnáct minut. Došlo k přepřažení lokomotivy Smoschewer,
která přejela na druhý konec vlaku. Pauzu jsme samozřejmě využili k fotografování:

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Lukáš Tuček)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Tomáš Randýsek)

Jura opět objevil kotě. Tentokrát si ho jen pochoval.
(foto © Tomáš Randýsek)

Odjíždíme z Dobroče.
(foto © Tomáš Randýsek)

Podél Čierného Hronu.
(foto © Tomáš Randýsek)

Na přejezdu v Jánošovke.
(foto © Tomáš Randýsek)

Pila v Čiernom Balogu.
(foto © Tomáš Randýsek)

Vjíždíme do Čierného Balogu.
(foto © Tomáš Randýsek)

Podjíždíme silnici vedoucí do Brezna.
(foto © Tomáš Randýsek)

Pohled na vesnice Krám a Medveďov.
(foto © Tomáš Randýsek)

Zdeněk.
(foto © Tomáš Randýsek)

Láďa.
(foto © Tomáš Randýsek)

Kolem potoka se pásl dobytek.
(foto © Tomáš Randýsek)

Dojeli jsme na konec druhé trasy - do stanice Šánske. Nastala stejná situace jako v Dobroči.
Smoschewer opět přejel na druhou stranu vlaku a zařadil se před "Joye".
A přestávku jsme opět využili k fotografování:

Zdeněk s Láďou po příjezdu do Šánske.
(foto © Tomáš Randýsek)

Přejezd Smoscheweru na druhý konec vlaku.
(foto © Lukáš Tuček, Jiří Polák, Tomáš Randýsek)

Příležitost pro fotografy.
(foto © Tomáš Randýsek)

Smoschewer najíží na vlak.
(foto © Tomáš Randýsek)

Před odjezdem.
(foto © Tomáš Randýsek)

Cestou zpět do Čierneho Balogu.
(foto © Tomáš Randýsek)

Jen jsme se vrátili do Čierneho Balogu, už pro nás byl přichystán oběd.
Zeleninový vývar, vepřo, knedlo, zelo a k tomu pivko - to prostě nemělo chybu!
I zde mají skvělé kuchaře.
(foto © Jiří Polák)

Po obědě jsme se vypravili na poslední úsek železnice - do stanice Korytárske-Vydrovo.
V této části se také nachází lesnický skanzen. Vlak táhla dieselová lokomotiva TU 45.001:

"Odjezd!".
(foto © Tomáš Randýsek)

Slečna výpravčí.
(foto © Tomáš Randýsek)

Je zde trochu těsno.
(foto © Tomáš Randýsek)

Dojeli jsme však jen do stanice Korytárske, kde stál vlaku v cestě domíchávač.
Po deseti minutách čekání jsme vystoupili a přes naučný skanzen
jsme se vrátili do stanice Koliba, kde jsme si dali kávu a počkali na zpáteční vlak:

(foto © Tomáš Randýsek)

(foto © Lukáš Tuček)

(foto © Jiří Polák)

(foto © Tomáš Randýsek)

Vracíme se do Čierneho Balogu.
(foto © Tomáš Randýsek)

Kamarád Aleše Bílka zrovna něco překládal vysokozdvižným vozíkem a neměl na nás moc času.
"Jo, běžte se klidně podívat dovnitř, mám tam něco málo uskladněné!"
A tak jsme šli a ty skvosty si prohlédli. No kdo by je tam hledal?

Aby nemuseli Zdeněk s Láďou vagón na zpáteční cestě postrkovat, chtěli jsme ho přepřáhnout za lokomotivu. Vagón jsme spustili na jednu z odstavných kolejí, které však byly notně zarostlé plevelem. Následně jsme připojili lokomotivu, ale ouha. Plevel a vysoká tráva se dostaly mezi kola a kolejnice a začalo to klouzat. A tak jsme museli vagón znovu odpojit, potlačit ho animálně trochu výš, mimo vysokou trávu. Lokomotiva se opět připojila a na druhý pokus už to šlo. Jen se chmýří z plevelů přilepilo na oba válce lokomotivy. No prostě romantika se vším všudy.

Vodu potřebnou k dojetí do Balogu jsme nabrali originálním způsobem - přímo z Čierneho Hronu:

Potom nám Zdeněk s Láďou ještě střihli pomalou jízdu přes most, aby se fotografové mohli nabažit.
(foto © Jiří Polák, Tomáš Randýsek)

No a co napsat na závěr? Po delší době to byl jednoznačně nádherný klubový výlet. Hlavní poděkování patří samozřejmě Láďovi a Zdeňkovi, kteří to vše navrhli, domluvili a potom se obětovali, aby nás povozili po Čiernohronské železnici. Díky také Alešovi Bílkovi, který se o nás postaral a umožnil nám, projet se až do Hronce. Také ostatní personál byl velice příjemný a večerní posezení bylo z našeho pohledu vydařené. Určitě se budeme chtít do Čierneho Balogu zase někdy vrátit.